Historie liblického fotbalu 1927 -2002

Slova jako historie v nás vyvolávají představu uplynulého času a proto je zde jistě na místě připomenout si kdo stál u zrodu na prvopočátku, když se začala psát tato naše kniha.Je možná komické, že já, který neprožil ani polovinu historie klubu Vám budu o ní vyprávět, ale snad mi zasloužilí členové, kteří si pamatují počátek liblické historie, odpustí, pokud bych něco zkreslil. Mé znalosti jsou pouze vyčtené z různých pramenů, které mají svoji hodnotu, nicméně se někdy liší. Chtěl bych na tomto místě poděkovat za podkladový materiál od pánů Schovance a Novotného, ze kterých jsem ponejvíce čerpal.

Čili trochu z historie. Podle dochovaných relikvií byl fotbalový klub založen 6.8.1927, kdy se na ustavující schůzi sešlo 20 mladých a pro kopanou zapálených mužů, kteří byli průkopníky této myšlenky a založili SK Liblice. Jako nejaktivnějším patří bezesporu dík pánům Josefu Houžvičkovi a Josefu Šedinovi. Prvním předsedou byl zvolen František Jásek a prvním kapitánem fotbalového mužstva byl Josef Řezáč. První přátelský zápas byl sehrán 14.8.1927 se Sportovním klubem Tuchoraz. Skončil spravedlivou remízou 1:1 a první branku v historii našeho klubu vsítil Bohumír Kupec. Schůze klubu se konaly v místním hostinci u p. Bláhy. Jelikož klub nevlastnil fotbalové hřiště, hrála se všechna utkání zpočátku na hřištích soupeřů. Barvami klubu byla červená a bílá. V této době bylo samozřejmostí a naprosto běžné, že si každý hráč hradil náklady spojené se sportováním z vlastní kapsy a proto stojí za zmínku, fakt, že tehdejší hráč Jiří Hradecký zakoupil z vlastních zdrojů pro SK Liblice kompletní sadu dresů a kožený šněrovací míč. Jednalo se tak o prvního sponzora liblické kopané, který v klubu působil. Během prvního roku se rozrostla členská základna na úctyhodných 71 mužů a odhlasovalo se přijímání žen do klubu, které samozřejmě platí i v dnešních dnech.

V roce 1930 byla podána žádost na obecní radu na propůjčení pozemku pro hřiště, avšak byla tehdejší radou kategoricky zamítnuta. Podařilo se však pronajmout pozemky od tří majitelů a v prostorech za dřívější hospodou směrem k dnešním vysílačům bylo 1. května 1930 slavnostně otevřeno první hřiště. Za tento pozemek se pravidelně ročně platil nemalý pronájem, a protože nebylo peněz nazbyt, docházelo k prodlevám v placení, tak zde panovaly obavy, zda si někdo z majitelů nezasadí v prostorách velkého vápna česnek. Tradice sázení česneku v prostorách hřiště zůstala v myslích členů hluboce zachována a často se připomíná, zejména po velkých prohrách. Z tohoto roku stojí za zmínku i zápas se Slávií Praha, kde bylo docíleno vynikajícího výsledku 1:1. Z téhož roku jsou dochovány i první fotografické záběry, které si můžete prohlédnout v expozici na pravé straně naší hospody vzniknuvší především díky Miloši Čihákovi.

V roce 1931 se u části členů projevili i jiné než sportovní sklony a to kulturní a byl založen ochotnický spolek, jehož první představení se konalo 8. března pod názvem „Poslední muž“.

V letech hospodářské krize roky 1931-35, době obrovské nezaměstnanosti, byl nízký počet hráčů a neuspokojivá činnost kopané. Pro dokreslení tehdejší situace, hráči přispívali do společného fondu, ze kterého byli podporováni nezaměstnaní spoluhráči.

V uplynulých letech se ve funkcích předsedů tehdejší SK Liblice vystřídali pánové František Jásek, Josef Hrdlička, Antonín Fabián, Jan Vaník, Václav Novotný a od roku 1935 byl nepřetržitě volen po 14 let Ing. Josef Benedik

V roce 1937 bylo připomenuto 10 leté výročí klubu, fungujícího pod záštitou Středočeské fotbalové župy. V roce 1938 byla sportovní činnost na nechvalně známé období 2. světové války narušena, avšak nevymizela úplně a za významný počin této doby je bezesporu považováno získání obecního pozemku, na kterém stojí dnešního hřiště. Po roce svépomocných úprav na něm byla zahájena činnost 22.8.1938.

V tomto roce začal pracovat ve výboru SK další velký a obětavý hráč a funkcionář pan Josef Semerád, který pracoval až do roku 1949 jako jednatel a hráč. Za jeho prospěšnou a obětavou práci mu patří naše velké poděkování.

V období války byly až do roku 1944 jakékoliv schůzové činnosti zakázány a proto veškeré klubové záležitosti projednávali Ing. Benedikt a Josef Semerád. Na práci do říše bylo tehdy nasazeno 10 hráčů.

Rok osvobození byl nejen pro náš národ ale i pro SK velice rušný. Počátkem roku byla sehrána řada přátelských utkání a po květnovém povstání byla sportovní činnost přerušena až do konce června. V přestřelce s okupanty byl těžce raněn hráč Jiří Šedina, který svému zranění za 2 dny podlehl.

Po velkém únoru a nástupu dělnické třídy k moci bylo usilováno o začlenění fotbalového klubu do Tělovýchovné jednoty Sokol, zřízené v Liblicích. Snaha se však nesetkala s pochopením a proto byl Liblický fotbal začleněn do TJ Sokola Český Brod. V té době vyvíjel činnost pouze oddíl kopané. Oddíly volejbalu a ochotnický spolek upadly v zapomnění. Kritický stav v činnosti nastal po roce 1950, a byl způsoben nástupem do vojenské služby u většiny hráčů.

Na jaře 1952 došlo k definitivnímu vstupu oddílu kopané v Liblicích do Sokola Český Brod, v té době již přejmenovaného na TJ Státní traktorová stanice Český Brod, kde zůstal do konce roku. Tehdejší funkcionáři Josef Schovanec a Václav Jeřábek byli pověřeni úkolem, převést členstvo a veškerý majetek klubu nashromážděny za 25 let činnosti se STS Č.Brod. Na podzim však byl založen TJ Sokol Liblice a členstvo se i s majetkem stěhovalo nazpět. Sokol se však v Liblicích rozpadl a náš fotbal působil pod záštitou Slavoje. Další rok byl přijat tehdejší době poplatný název TJ Dynamo.

Rok 1955 je datován jako velký mezník ve fotbalové činnosti v Liblicích. Byla provedena úprava hřiště, celá sportovní činnost byla převedena zpět do Liblic pod názvem TJ Dynamo STS Liblice. Předsedou byl tehdy zvolen Jaroslav Bureš a založeny oddíly Základní tělesné výchovy a stolního tenisu. Do tělovýchovy se zapojily i ženy a nacvičovaly na 1. celostátní spartakiádu. Činnost klubu se zdárně vyvíjela a v roce 1956 byly po 29 letech postaveny na hřišti kabiny.

Konec 50. a počátek 60.tých let byl pro Liblice obdobím hubených let. V té době se hrála meziokresní soutěž, ze které se na dlouhých 12 let vypadlo. Neúspěch byl způsoben odchodem starších hráčů a mladších nebylo tolik, aby stačili zacelit vzniklé mezery. V roce 1959 odpadla finanční podpora od STS a proto se název změnil na TJ Sokol Liblice. K 30. výročí klubu působili hráči A mužstva dospělých v II. třídě a hráči B mužstva ve IV. třídě. V činnosti bylo též družstvo žáků.

V 60. letech velice aktivně pracoval odbor ZTV pod vedením Jana Šimůnka. Též oddíl stolního tenisu dosahoval velmi dobrých výsledků pod vedením pánů Josefa Duška a Miroslava Doležala, kteří s úspěchem vedli žákovské družstvo a později pokračovali i v dorostenecké soutěži.

V jubilejním roce 1967 se situace s naším fotbalem poněkud zlepšila. Z vojny se vrátivší hráči vytvořili dobrou základnu pro kvalitní fotbalový tým, jeho plody byly sklízeny v pozdějších letech. V těchto letech začali působit v rolích funkcionářů dlouholetí hráči TJ. Předsedou byl po dlouhou dobu volen p. Zdeněk Bruthans a ve vedení fotbalového oddílu, konkrétně A mužstva dospělých působil p. Zdeněk Skala. Myslím, že oběma patří velký dík za práci, kterou pro liblický fotbal vykonali.

Renesanci našeho klubu a navázání na předchozí úspěchy přinesla již sezóna 68-69, kdy jsme se dočkali postupu do II. třídy. Též na družstvech žáků a dorostu bylo vidět markantní zlepšení, což znamenalo blýskání na lepší časy.

V letech 1969-72 se hrála II. třída s uspokojujícími výsledky. Mužstvo pravidelně trénovalo a pro klub byl získán bývalý hráč pražské Admiry a ligové Slávie Richard Mácha, který svým zdravým přístupem a poctivým výkonem dokázal strhnout ostatní hráče a motivovat je k lepším výkonům. Dokončila se výstavba kabin do dnešní podoby, hlavně zásluhou nespočetných brigádnických hodin hráčů, fotbalových fandů a finanční podpory Městského úřadu Český Brod, kde jako poslanci působili pánové Schovanec a Babka. V rámci oslav 45. výročí založení klubu bylo sehráno přátelské utkání s divizním mužstvem Bohemians Praha B, ve kterém naše družstvo po dobrém výkonu polehlo 3:5.

V utkání a v té době nastupovali zejména. Ernest Czomor, Antonín Martínek, Jar. Schovanec, Jiří Křížek, Pešout, Mácha, Paclt Josef a jakkoliv se to běžným smrtelníkům zdá neuvěřitelné i dnešní aktivní hráč Zdeněk Bruthans mladší.

Bohužel v té době postihla klub i velká lidská ztráta, když zemřel dlouholetý funkcionář, trenér, nositel dobré nálady a vynikající organizátor pan Miroslav Doležal. Na jeho tréninkové metody, jeho profesorské průpovídky, jeho dětské dny, které organizoval s další výraznou osobností našeho klubu Josefem Duškem vzpomínají mnozí dodnes.

Za jeden z vrcholů Liblické kopané lze považovat sezónu 1973, kdy mužstvo dospělých suverénním způsobem s náskokem 9 bodů, vyhrálo II. třídu a postoupilo do B třídy. V této soutěži podávalo stabilně kvalitní výkony a tomu odpovídaly i výsledky, za což patří všem, kteří se na historickém úspěchu podíleli velký dík. Umění na této úrovni předváděli zejména hráči: pánové Šimůnek Karel, Bruthans, Křížek, Doležal, Schovanec Jaroslav, Mácha, Šimůnek Jan, Stiebling, Pešout, Martínek, Paclt, Červenka a Vedral.

Zde si dovolím připomenout i další činnost našeho klubu, kterou bylo základní rekreační a tělovýchovné cvičení. Zde ženy pod vedením dam Milady Jungwirthové, Jitky Chybné a Renaty Huškové předváděly přítomným mužům svá ladná těla.

V tomto období se začala rýsovat další fotbalová generace, která posunula laťku výkonnosti o trochu výše. Tyto výsledky byly podloženy fotbalovým uměním a pílí hráčů, které osud svedl v jedno období na stejné místo. Do Liblic se tehdy dostali hráči, kteří působili v minulosti ve vyšších soutěžích a při nich vyrůstali a učili se další. Zde bylo názorně vidět skloubení fotbalové techniky, myšlení a fyzické vyspělosti jednotlivých hráčů. Co jinému chybělo doplnil druhý a naopak. Bylo t mužstvo fotbalových profesorů na straně jedné a dravých chrtů na straně druhé. Výsledkem byla nejen stabilně dobrá hra v I.B třídě, ale zatím nejvyšší stupínek, kterého liblický klub dosáhl, tj. krajská soutěž, odpovídající dnešní I. A třídě v roce 1985.

Výborná hra v I.B třídě byla zásluhou nejen hráčů samotných, ale také trenéra, bývalého dlouholetého hráče pana Karla Šimůnka, který svým přístupem, zapálením a houževnatostí přiměl hráče k maximálním výkonům. Pan Šimůnek se do myslí příznivců, hráčů a funkcionářů zapsal nejen tehdy když byl v plné síle, ale svou houževnatost podtrhoval i výkony, když dokázal třeba dohrát celý poločas se zlomeninou. Zrovna tak se dokázal vyrovnat s hrou na jakémkoliv postu v sestavě. Od levého křídla až po post brankáře, kde čelil nejen prudkým střelám útočníků soupeře ale i nechtěným jedovkám vlastních obránců.

Protože předváděná hra měla kvalitu, přicházeli i diváci ve velkém počtu na naše zápasy, jak doma tak venku nebylo výjimkou i 350-400 diváků. V tom byl nezanedbatelný finanční přínos pro klub. V té době nás doprovázeli diváci na zápasy dokonce i v klubovém autobuse a jak si sám pamatuji kolikrát si pro velký počet lidí nemohli ani sednout. v tomto období nastupovali hráči: Srba, Hác, Klouček Mlázovský, Pazderec Jiří, Doležal, Vedral, Samek Novotný, Jiří Hybeš, Klimt, Zeithamel, Čihák, Kubík, Bruthans, Strnad a Šírek. Je nutno připomenout, že v oddíle působila i družstva žáků a dorostu, nejvíce pod vedením pánů Palusky, Češnera a bratří Schovanců.

Ani tato doba však neměla jen světlé stránky a osud si opět vyžádal krutou daň, když přímo ve středu tehdejšího kolektivu podlehl srdeční slabosti pan Josef Ladíř. Pro mnohé to byl šok, a zejména ztráta velkého a obětavé kamaráda.

Jakoby tato událost předznamenala další roky a jak praví přísloví, nic netrvá věčně tak ani stabilní forma fotbalových hráčů se nevyhnula poklesu a po ročním působení v I. A třídě sestoupilo družstvo dospělých do okresního přeboru. Přestože kádr až na drobné výjimky zůstal zachován, došlo následující sezónu po dlouhých 26 letech k sestupu do III. třídy. Zde se projevila negativní stránka lidského sebevědomí. Ukázalo se v praxi, že bez patřičného úsilí nelze dosáhnout či udržet kvalitní výsledky, že na hřišti nikdo nedostane nic zadarmo a není mu platná byť sebeslavnější historie. Proto si myslím, že toto ponaučení by mělo sloužit nejen pro dnešní mužstvo, ale jako obecná zkušenost pro jakýkoliv sport. Když si myslím, že jsem neporazitelný, je to začátek konce.

Bohužel dílo zkázy nebylo v roce 1987 dokonáno do konce. Po několika letech neúspěšného snažení o návrat do okresního přeboru, kdy ke kýženému postupu chyběl opravdu jen krůček, se kvalita týmu převážila na druhou stranu tabulky a v roce 1996 došlo k sestupu na samotné dno fotbalových soutěží do IV. třídy. Rok 1996 bude v Liblicích spojen s velkým sportovním smutkem.

Abych však nezapomněl na pozitivní věci, které se od počátku osmdesátých let v Liblické kopané odehráli, je nutné připomenout zejména kvalitní práci, která zde byla členy odvedena. Zejména přístavba klubovny – dnešní hospody, skladu a tenisového kurtu, které byly zkolaudovány v roce 1990, znamenala pro klub nemalý přínos. Ten se projevil zejména až v dnešní době, kdy se finanční prostředky velice obtížně shání. Například si dost dobře nedokáži představit dnešní zajištění klubu bez příjmu z pronájmu zbudovaných prostor hospody. Hlavními tahouny v této době byli bezesporu pánové Zdeněk Bruthans starší, Zdeněk Skala, Miloš Schovanec, Pravoslav Babka a řada dalších, kteří přiložili ruku k dílu. Navzdory této vykonané práci však nastal stav, že v polovině devadesátých let došlo k téměř úplnému rozpadu výboru fotbalového oddílu a že veškerou takovou tu mravenčí neviditelnou činnost na svých bedrech nesli pánové Zdeněk Bruthans a Miloš Schovanec, za což jim patří můj velký obdiv a dík.

V této době došlo ke konsolidaci nového výboru v jehož čele stanul Standa Novotný, dlouholetý skvělý útočník, který v nelichotivé situaci dokázal svým nepřehlédnutelným projevem zformovat nový výbor, zejména za přispění pánů Čiháka, Schovance, Píchy, Šmída, Palusky, Vaňka a dostat klub z nejhoršího ven. Po roce působení ve IV. třídě se pod vedením dlouholetého úspěšného hráče a výrazné osobnosti klubu pana Františka Samka vrátil zpět do III. třídy, když soutěž vyhrál již mnoho kol před konce a za celou soutěž dvakrát remizoval a jen jednou prohrál. V utkáních nastupovali především nyní dobře známí hráči: Rozumný, Čihák, Samek, Psutka, Vedral, Bruthans, Šmíd, Češner, Vorlíček, Stejskal, Schovanec, Hrdlička, Pícha, Martínek, Vaněk a Hác. Klub byl poměrně slušně finančně zabezpečen a výboru se podařilo mimo jiné vybudovat oplocení za bránami, opravit střechu nad kabinami a zakoupit kvalitní sekačku. V klubu působilo družstvo žáků pod vedením Vaška Češnera a myslím, že mnoho z jeho odchovanců dnes dobře hraje, když ne v Liblicích, tak v jiných oddílech, kde patří k oporám svých družstev.

Po nadějném začátku ve III. třídě se klub znovu dostal do ne zcela ideální situace, když se znovu přestalo dařit jak po herní stránce, tak po stránce funkcionářské. Situace vyústila v další sestup do nejnižší soutěže a to v roce 2000. Dalším negativním jevem byla též minimální činnost výboru. Již počátkem roku bylo jasné, že mužstvo potřebuje nový impuls. Vedení fotbalového mužstva se ujal Zdeněk Bruthans, který byl i hybnou silou, která opět zmobilizovala činnost v klubu. Co se týká hráčské kádru, došlo postupně k výraznému omlazení, když dostávali příležitost zejména vlastní odchovanci a příchozí hráči, o které nebyl zájem v Českém Brodě. Během jara, kdy již bylo jisté, že nás sestup nemine, se podařilo dát dohromady základ týmu, který měl usilovat o okamžitý návrat do vyšší soutěže. Další velmi pozitivní jevem z této doby, bylo bezesporu založení dorosteneckého družstva, jehož vedení se ujali p. Vedral a Petr Samek. Již první rok dali dohromady tým, na jehož herní projev se byla radost dívat a na který chodilo obecenstvo téměř ve srovnatelném množství diváků jako na dospělé. V dorostu se vytvořila velice dobrá parta, a jeho mužstvo se stalo velice kvalitním rezervoárem pro doplnění týmu dospělých. U žákovského družstva nastal mírný ústup z pozic, který byl způsoben odchodem řady hráčů byť místních, tak startujících v Liblicích na hostování. Početně jejich řady podařilo minimálně zaplnit, ale přeci jen bude trvat nějakou dobu než se tým pod vedením Martina Píchy, Roberta Schovance, podporovaných Honzou Moravcem a Jirkou Hrstkou zvedne. Myslím, že však nabrali správný směr a bude to jen otázka času.

V sezóně 2000/2001 se tým dospělých po neslavném začátku soutěže postupně propracovával na nejvyšší příčky 4. divize, až své účinkování zakončil opětovným postupem do III. třídy. Ačkoliv o postupu bylo rozhodnuto ji několik kol před koncem výkony mužstva v některých zápasech přesvědčivé nebyly a proto bylo více než jasné, že pro důstojné účinkování v příští sezóně ve III. třídě bude nutné kádr posílit. Trenérovi mužstva se před sezónou a v jejím průběhu podařilo přesvědčit některé bývalé opory, aby znovu obnovili činnost a zejména získat ze sousedního klubu FC Tuchoraz tři výrazné posily. Velký vliv na kvalitní výkony během roku měla i perná zimní příprava v hale, kde jsme pod vedením profesorů Chvojky a Boháčka propotili litry potu a dali svým tělům řádně zabrat. Na konečném pěkném pátém místě ve III. třídě mělo velký vliv i druhé fotbalové jaro, které zastihlo Miloše Čiháka. Jeho střelecká potence z úvodních zápasů jarní části překvapovala i novináře, kteří až s nedůvěrou brali zprávy o počtech jím vsítěných branek a průměru více než jedné branky na utkání. Zde bych mu chtěl též poděkovat za financování významné akce jakou byla rekonstrukce koupelny a obložení kabiny domácích. Podařilo se vybudovat krásnou koupelnu, která odstranila nutnost chození do sprch venkovní částí kabin. Sice nám od té doby poklesly dámské návštěvy, ale to pohodlí a komfort to myslím vykompenzovaly. Vážení přátelé, myslím že jsem toho řekl již hodně a proto bych chtěl na závěr znovu vyslovit poděkování všem těm, kteří za uplynulých 75 let se přičinili o vznik, udržení a rozvoj tělovýchovné jednoty Liblice. Jmenoval jsem tu mnoho lidí. Bohužel jsem jich neméně stejnou řadu vynechal. Neznamená to však, že bychom o nich neměli mluvit či na ně zapomněli. Je to jen moje neschopnost a nemožnost uvést zde všechny, protože bohužel 75.letá historie se nevejde do pár vět.

Jsem rád, že se i v Liblicích stále najdou lidi, kteří nezištně pomáhají udržet chod tohoto oddílu, že věnují dnes tak drahocenný čas na dobrovolnou nijak nehonorovanou činnost a že jim není jedno co zde bude zítra. Vždyť jen tím, že zde zdarma působí, tak se vlastně chovají jako sponzoři, protože lidská práce má svoji cenu a to rozhodně nemalou. Chtěl bych jim za to ještě jednou poděkovat. Dále si myslím, že bych s díkem rozhodně neměl zapomenout na naše klasické sponzory, kteří se od nás neodvrací ani v dnešní době. Jsme vděčni za každou finanční podporu, za materiální či jiné dary, bez nichž by bylo velmi složité udržet chod klubu a myslím si že to není jen náš případ, ale obecně celé české kopané. Věřím, že na nás i nadále nezanevřou a přispějí i v budoucnu. Není to však podmínkou, abychom se s nimi zde mohli setkávat a potěší nás i jen jejich osobní návštěva či jejich přízeň.

Vytvořil ©Ing. David Hybeš 2002 k výroční členské schůzi u příležitosti 75. výročí od založení.

Historie liblického fotbalu v období 2003 až 2015

Rok 2004 nám přinesl napojení na vodovodní a kanalizační síť Města Českého Brodu, což vyžadovalo určitou úpravu kabin a klubovny.

V letech 2005 až 2006 bylo velkým počinem vybudování zavlažování hřiště (vlastní studna plus rozvody vody) za významného přispění dotace od Středočeského kraje. Zejména papírově se jednalo o velice složitou akci obnášející získání mnoha povolení, odborných vyjádření a velkého kusu práce na realizaci.

V roce 2007 se nám podařilo více osvětlit tréninkové hřiště, které zejména v podzimních a zimních měsících slouží pro přípravu v době, kdy se brzy stmívá. Dále proběhla výměna oken v kabinách a jejich rozšíření, aby byly kabiny lépe větratelné. Opět za podpory Středočeského kraje.

Následující rok proběhla i oprava stropů (podpora Středočeského kraje) a podlah v kabinách, když byly kabiny více svrchu tepelně izolovány a na podlahu byly položeny dlaždice. Též byla provedena úprava rozvodů elektrické sítě.

Rok 2009 přinesl změnu v kabině rozhodčích, když ji zvětšili a vybudovali jsme v ní sprchový kout. Opět za podpory Středočeského kraje.

Následující rok byla za podpory MAS Pošembeří výrazně rekultivována hrací plocha, vybudováno oplocení kolem třech částí hřiště a kde nebylo žádné zábradlí tam bylo doplněno. Též jsme v rámci daného projektu pořídili 6 nových laviček pro diváky.

V roce 2014 jsme za podpory MŠMT opět prováděli výraznou rekultivaci hrací plochy, a vůbec celého areálu – nové ochranné sítě, opraven é a natřené zábrany, nová fasáda na západní straně kabin, opravení vstupní oplocení.

Nutno podotknout, že každý rok nám Město Český Brod přispívalo na provozní výdaje mládežnických týmů a a související údržbu areálu významnými částkami.

V roce 2015 jsme rozjeli projekt minihřiště III. generace s umělým trávníkem. Získali jsme projektovou dokumentaci, stavební povolení a připravili výběrové řízení na získání hlavního dodavatele projektu.

Po sportovní stránce stojí za zmínku též mnoho událostí. V roce 2003 byl po mnoha letech obnoven B tým, který působí nepřetržitě doposud a v roce 2014 se dokonce probojoval coby druhý postupující do III. třídy, kde hraje i nyní.

V roce 2008 byl po téměř deseti letech na krátkou dobu zrušen tým dorostu, protože prostě nebyli hráči. Tým byl obnoven až opět v roce 2012 a hned se mu podařilo vyhrát a dostat se premiérově do krajské soutěže, kde působí doposud.

Žáci v našem oddíle působí nepřetržitě desítky let, ale zejména v posledních čtyřech letech nastal jejich velký rozmach co do počtu hráčů, počtu týmů a počtu osob, které se o ně starají. Aktuálně máme týmy starších žáků, starší přípravky, mladší přípravky a ministars.

V neposlední řadě nutno zmínit i výsledky A týmu dospělých, který se v roce 2003 po dlouhých sedmnácti letech na rok podíval do okresního přeboru. Ač sestoupil, tak se po dvou letech na dva roky opět vrátil zpět. Po dalším pádu do třetí třídy se mu opět po dvou letech podařilo vrátit a své působení v okresním přeboru korunoval v roce 2012 krásným druhým místem, které znamenalo po odstoupení celku Polep z I. A třídy nečekaný postup Liblic do I. B třídy. V ní se střídavými úspěchy působí doposud.

Vytvořil ©Ing. David Hybeš 2015